Fact Check: Nacistické poklady, Hitlerův útěk a potopené ponorky – pravda, nebo mýtus?

Před více než 80 lety rozpoutalo nacistické Německo napříč Evropou válku, teror systematické drancování. Miliony

lidí byly vězněny, pronásledovány a vražděny a spolu s tím mizelo zlato, umělecká díla, cennosti i majetek v

hodnotě miliard. O vádce se spojencům podařilo část tohoto bohatství získat zpět. Obrovské množství nacisty

uloupeného majetku ale zmizelo beze stopy a dodnes se odhaduje, že se nikdy nenašly hodnoty za desítky miliard

dolarů. Mým dnešním hostem je člověk, který už desítky let pátrá po nacistických pokladech, archivech a

stopách, které po sobě třetí říše zanechala. Jeho výzkum ho zavedl do Evropy na dno oceánu i do Latinské

Ameriky, kam po válce směřovaly stovky nacistů a kde podle řady teorií vznikly plány na pokračování jejich vlivu. Host

je přesvědčený, že základní roli při přesunu uloupeného majetku hrály německé ponorky. Hitlerovy úboty se pohybovaly

daleko za evropskými vodami a existují doložené případy, kdy část nákladů nikdy nedorazila do jihoamerického cíle. Dnes

budeme mluvit o nacistickém zlatu, potopených ponorkách, tajných transportech Jižní Americe a o stopě, o

které náš host věří, že ho dovedla až k místu, kde může dodnes ležet jeden z největších ztracených pokladů druhé

světové války. Náš host vystupuje pod přezdívkou Wolf a jeho tvář zůstane skryta a hlas změněn. Důvod je

jednoduchý. Prostředí, ve kterém se pohybuje, není bezpečné. Přátelé, tohle jsou top témata. Já jsem Lukáš a pojďme

na to. Tak přátelé, jak jste pochopili z úvodního medailonku, dnešní podcast bude bude výjimečný. Bude výjimečný pro kanál

Topata, ale nejenom pro kanál Topata, bude výjimečný vlastně v rámci celé YouTube scény v České republice. Eh, já

vítám ve studiu e, pana Wolfa. >> Dobrý den, >> děkuju, že jste přišel. Eh, proč pan

Wolf? Je to přezdívka. Je to pseudonym vlastně, pod kterým píšete. Napsal jste sedm knížek. Diváci je můžou vidět tady

za mnou. To znamená, je to váš pseudonym, pod kterým eh reálně píšete. Je tomu tak.

>> Je tomu tak. A navíc to je vlastně moje přezdívka za posledních 40 let, jak jezdím lítám po světě, tak takhle mě

lidi oslovujou. >> Dobře, tak ať se nezdržujeme, pojďme na to. Eh, velice se na to těším. E, pojďte

divákům říct, jak se stane, že člověk stráví přes 45 let života hledáním nacistických pokladů a vlastně

procestuje, dá se říct, úplně celý svět. No vlastně začalo to, když jsem byl [odkašlání] kluk 12letj, 13, tak většinu

to hlavně mému tátovi. Táta na konci války v 45 sloužil jako mechanik ve kbelích, jako

letecký mechanik. Vyprávěl mi o tom a to bylo v 60. letech a tenkrát jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost, ale

říkal mýho případu, že někdy v únoru 45, já tam měl vynikající paměť, že všechny nahali do hangáru a že tam prostě na

konci letiště viděl, jak skupina německých důstojníků zkoušela takovej zvláštní zvláštní letoun diskovitého

jako charakteru, že se opravdu vznesl. No a skoro 15, 20 let později, když už jsem se o to zajímal aktivně, tak jsem

zjistil, že skutečně podle dochovalých historických dokumentů v únoru 45 Němci na gilkém letišti zkoušeli protatlip

svojho létajícího talív, řekněme tomu létající tal, prostě diskovitý letoun, jo. I svědci o tom mluvili, existují

svědci, co to viděli z Prahy. Dokonce tam byl pověstný generál Hans Kamler, o něm se můžeme popovídat později. Takže

tenkrát, když mi do táta vy povídal, tak ještě neexistoval v 60. letech. Nebyl Google, nebyl internet, nikdo nevěděl,

co to je UFO, nikdo prostě, leže mi to vykládal tak, jak to viděl. No a potom mi to vlastně docvaklo a a začal jsem se

o to zajímat víc a víc. Já jsem v podstatě jedináček, nemám, ne? V podstatě jsem jedináček. Eh, takže jsem

měl od balíčka prostě spoustu takových těch domrůžních nápadů. jsem takarbatličku cestopisy, i když vlastně

tenkrát to bylo možný jenom to, co pustila komunistická cenzura, ale jezdil jsem po radech, po zámcích. No a

pamatuju si, že takový zlom byla návštěva konopiště. Tenkrát jsem jezdil autobusem, vlakem, jak se dalo. Tam asi

bylo 18 let, 19. No a tam ten provod se velmi zajímavě vyprávěl nejen o historikonopišti, jako to je minulé, že

jo, ale i o přítomnosti, tedy o přítomnosti, o válce. Tam bylo vlastně sídlo sídlo SS, že vystěhovali vlastně

celý celou tu oblast Benešovska, Sedlčany. >> No a že se říká, že tam v okolí

Konopišti Němci schovali na několika místech nakradený poklady Zlaté cihly. No, tak to mi vzalo u srdce. No, od tý

doby jsem začal prostě se tím zajímat. O to zajímat lítal jsem po v knihovnách, archívech. Snažil jsem se dopátr

nějakých svědků. No, jednou to nebylo jenom konopy, ještě byla to šumov a byly to celý sudety. No pak už to jelo dál.

Pak jsem studoval, chtěl jsem ven. Samozřejmě nepustili, to byl problém zažal jsem několikrát na

vjezdní doložku. Nikde ne už na vysoký škole. Tak jsem utekl sám. Samozřejmě mi chytli na hranicích, poslali zpátky. To

mi moc neprospělo, že jo. Ale kvůli tomu jsem se dostal na vysokou školu až na potřetí. Jo.

>> Hm. To byl problém. Ano, >> to byl problém. No, takže to bylo takový ty začátky. Pak se to rozvílo víc a víc.

Pak jsem začal zajímat i jako o ponorky německý. K tomu se taky dostaneme dál. Takže to vlastně eskaloval ten můj zájem

o nacistické poklady. Ale spolu s tím šla vlastně historie nacistů. Už tenkrát jsem jako měl pochybnosti o tom, že by

Hitler umřel v Berlíně a tak dále a tak dále. >> Takže vy pochybujete, že Hitler zemřel v

Berlíně. Vy v podstatě prezentujete i další pochybnosti. Těch pochybností je celá řada. Ano,

výkladu, kdy se vlasto to, že z obyčejného nadšení, řekněme, e, teď řeknu jakoby tou válkou, tím koncem

nacismu a tak dále, těch pokladů, který tady zanechali, eh, vlastně začlo vlastně to pátrání po skutečným

skutečným konci těch pohlavárů nacistických po druhé světové válce. >> To začalo po revoluci 1989, kd jsem

konečně teda mohl vycestovat tady. Č, že jste čekal až fakt do revoluce? >> No, nechtěl jsem čekat, ale musel jsem,

že musel jsem. >> No a potom jsem prostě od jakživa mi táhla prostě Latinská Amerika a teď se

to spojovalo vlastně s tím, že vlastně Němci v podstatě podle všeho utíkali do Argentíny, Brazílie, Čele.

>> Potvrdilo se vám to někdy jako? >> Potvrdilo se nám to. Já jsem žil nějakou dobu, díky kvůli tomu jsem vlastně odjel

do Čele. Žil jsem tam skoro s přestávkama eh v rok a půl eh v Karibiku, kde tam byla potom ta ponorka,

tam jsem strávil hodně času. No a včele eh tam jsem vlastně jsem se setkal i s potomky Němců, co tam přišli za války v

Argentině. Prostě to byly archivy. Dostával jsem se postupně k informacím, jako co mi co jsme mi potvrzovali. Eh,

hledal jsem archivy v New Yorku. Jsem tam byl několikrát. Jestem se docela propadnul. Jo, takže to, že Hitler

utekl Sebumránou a nejen on sám, ale ještě Josef Mengele, Klaus Barbie, Martin Borman, jo, zjistil jsem, kde se

scházel v tý Latinský Americe. Jenže když jsem to jako někomu říkal, tak jsem byl zablázn konspirátora. No a rov No,

>> to to se chci zeptat, jako, že tady bych se zastavil, že spousta lidí i teď namítne, že to je nesmysl, protože

samozřejmě formálněj formální eh narativ oficiální je, že prostě skutečně ty všichni lidé umřeli. Martin Bormal někde

kousek od říského kancelství, že se pokusil teda o útěk, že byly nalezený kosterní pozůstatky Adolfa Hitlera. Jak

byste lidem řek, vysvětlil, že se mýlí, že to tak skutečně není? Na na základě čeho jste došel k těmto závěrům? Těch

důkazů je skutečně spousta, jo. Eh, v roce 202122 najednou Histor Channel spustil

několikadílný seriál, co se jmenoval Hunting Hitler. To znamená, eh, hledáme Hitlera.

>> Hm. No, ale to nebylo jenom, že to byly nějaký jako fantasmagorie, to tam účinkovali účinkovali jako

opravdu známý známí lidi. Například Gerard Williams, to byl investigativní novinář a spolu

Greywolf, Escape of Adolf Hitler, Steven Ramban, specialista na pácních pochových nacistických zločincích.

Byl [frknutí] tam hlavně Bobauer, veterán CIA, který tam jsou už 21. Takže ty lidi by se nepropůjčili k tomu, aby

vlastně se ukazovali v televizi s něčima. Ty hledali v archívech ve Španělsku, v Německu, v Norsku, ale

hlavně se pohybovali v Argentině, v Paragvayi a dohledali svědky, kde Hitler bydlel ještě s těma potomkama. Eh, takže

opravdu kde byl pochovalej Martin Borman. Takže eh to byl několikadělný seriál, ale kde skutečně ukazovali

natrdo všecky ty důkazy. Navíc vzpomínal jste Martina Bormana, že se našla jeho lebka

>> u mostu někde >> u mostu, kde údajně No, to bylo fantastický. Je to samozřejmě podvrh. Ta

lebka byla jeho. Ano. Jenže i profesionál se někdy utne. Takže v tý lepce přezkoumání našli zbytky červený

hlíny, která není široko daleko v v Berlíně. Nicméně na Šbitově i ta v Paraguay, kde byl Morman pochovanej

převzli. >> Takže ji převezli a záměrně, aby se našla při těch vykopávkách. Jo,

>> dobře. Pojďme se ještě tady zastavit, než půjdeme dál, eh protože se nám to začíná docela zajímavě rozjíždět. Eh,

vysvětlil jste si někdy nebo přišel jste nějakýmu důvodu, proč vlastně by měli důvodom měnit tu historii, ten výklad,

že se to stalo úplně jinak, než eh vlastně oficiální narativ říká. No to je to je vlastně ten to prav toho všeho. Je

to velmi senzitivní téma, což si myslím, že kdyby to vyšlo najevo, tak že se to prokáže, já to právě chci lidem ukázat,

jo, tak by se změnila historie naristový války. Eh, to, že utekli tydlety nacistický pohlaváři do e latinské

Ameriky samozřejmě nebylo možný bez toho, aby o tom spojenci a Rusové věděli. To prostě možný nebylo, jo, že

utekli 1000 nacistů s falešnýma pasama Červenýho kříže a Vatikánu. To se ví, >> to se ví. To je oficiálně potvrzený

samozřejm. >> Jě tydlety. Ono člověk nemusí být Einstein, aby pochopil, že když Hitler,

takovádle osoba zmocnění zla, že by náhodou ho najednou někdo totálně spálil k nepoznání, to se vymyká

>> Myslíte, že tam teda zemřel dvojník nějaký? >> On měl tři dvojníky. Nicméně eh generál

Žukov na oficiální konferenci v květnu 45 prohlásil před novinářema: "Ano, Hitler je mrtev," ale v soukromí tam

řekl, "My víme, že není, že útek buď do Španělska nebo do Argentiny." A na postupinský konferenci Stalin řekl

prezidentovi Tromanovi:„My víme, že Hitler žije a že je v Argentině." Jo, ale důvod, důvod, proč vlastně oni

dovolili vlastně těm nacistům utéct. Jo. >> A proč to hlavně nepřiznali? Proč neřekli Hitler utek? Nepodařilo se nám

ho chytit. Bylo by to nějaký bráno jako selhání spojenců, že ho nezastavili, nezatkli, nezabili.

>> No, bylo takhle. Zápolemcká rozvědka věděla o pohybu Hitlera Bormana. V roce 1951 byla zachycená depeše ještě na

ministerstvu raničních věcí, západnímecko. >> To zná, že oni utíkali už rok předtím.

Já jsem věděli, ale navíc oni to organizovali. Je to těžký pochopit nebo tomu uvěřit, ale já vám pak řeknu důvod,

proč to všecko bylo. >> Mm. Jo, protože to je docela zajímavý. [frknutí] Takže příklad jenom Oto

Korcenýho. Otoceny, důvěrník Hitlera, šéf komando z německejch, vynikal prostě fantastickými kousky.

Mimo jiný on osvobodil Benita Muzelí v horách z vězení, ale ke konci války on dostal speciální úkol od Hitlera

Bormana. On měl na starosti vlastně ukrytí části těch nacistických pokladů ve střední Evropě. Hm.

Jo. A myslel si, že po válce v klidu pár let, že to začnou vytahovat ven, >> že se to vrátí.

>> Že se to vrátí. No a z Korceny byl v Dámstatu v vlastně v táboře a on prohlásil:„T já uteču příští

neděli, jo, 27. Já uteču července všimky haha." No a on utekl v americký uniformě, v americkým gymu se třeba

americkýma vojákama a nechali ho v klidu dožít, přestože byl válečnej zločinec v Madridu až do roku 1975, když zemřel na

rakovinu, protože ho potřebovali. Jo. No a teď ten důvod vlastně, proč to všecko organizoval, byl ten, že Němci skutečně

měli několik technologických vynálezů, který byly převrat ke konci války a mezi jinými to byla i atomová bomba. Každej

říká, že Heidelberg, že to nedokázal dotáhnout. To je pravda. No jo, jenom že se neříká, že těch týmů

bylo několik, co dělali >> navíc, že Hitler dokonce snad ten výzkum úplně nepodporoval, že nebyl nadšenec

zrovna do těchto typů zbraní, že spíše preferoval takový ty chladný, těžký zbraně typu Tiger nebo proudová letadla,

spíš to, co si mohl pamatat. Ke konci války se toler vymykalo z roku a oni jsoušili vlastní třeba H kamler to už

ani ho neinformovali a třeba jenom >> on byl drženej teda od toho j >> Waffen SS měli vlastní skupinu, která

vyvíjela tamou bombu a dokázali to vyvěnovat. >> Kde ten vývoj měl probíhat v Německu?

>> Eh, bylo to, e, co se má za to, tak v Penem jinde tam byl vlastně Werner for Brown a těch, já nevím, 150 věců, který

pak při operaci Pimper, kolik byly odvezeny do Spojených států. To je další facka morální, že amerčům nevadilo, že

tyhlety věci vyvinuli co zabíjeli tisíce amerických vojáků, ale vzali je tam, dali jim novou totožnost. Dokonce

severné for dostal místo šéfa NASA. On byl vlastně strůjcem projektu Apolo. On dostal Merčen a měsíc.

>> Tady bych to zdůraznil i pro diváky. To není žádný tajemství, že skutečně nacističtí vědci, jak Rusové, tak

Američani si v podstatě rozebrali do svých týmů. To to se ví všeobecně, dá se říct. Jsou na internetu jsou fotky.

Kennedy objímal von Brown a děkuje mu za to za ten program je vlastně Apollo stojí všechno na těhlenctěch poznacích.

>> Přesně tak. Jo. >> Eh, to je velice zajímavý. A ještě se k tomu teda dostaneme, ale pojďme teďkon

trošku zpátky k těm pokladům. Když se dostanem k těm technologiím. Vy jste po tom vašem putování Jižní Amerika jste se

dostal do Karibiku a tam jste se dostal na stopu vlastně nebo šel jste tam, protože jste měl stopu potopené

nacistické ponorky, >> která měla vlastně e být plná zlata. Jak jste se vůbec na stopu takovéhle věci

dostal a jak to pátrání probíhalo? Nejdřív to pátrání probíhalo po archivěch, jo, protože to bylo spojený s

útěkem nacistů do Latinské Ameriky. Někteří od třeba Hitler a tak dále, Borman, ty se tam dostal na polubě

ponorky. Dokonce si ví číslo ponorky, ví, jak se tam dostal. K tomu se taky dostanu třeba později. No, ale dostal

jsem se eh vlastně k informacím, že v posledních týdnechový války eh odplo z Německa, z Dánska, z Norska, z různých

přístavů 11 ponorek naložených nakradenými poklady. Ale ne všechny dopluy Argentiny. Jejich cílem byla

zátorka San Matias. Tam to vyložili, potopili. Ty jsou tam do dneška Argentína zakázala jakýmkoliv potápěčům.

Tam byla snaha švédských potápě se tam dostat, že nesmí. Kroměný argenický prezident potvrdil to,

že tam byly na cestě, že tam jezdili a kopl ponorky. No a z těch 11 minimálně tři, e byli potopený cestou cestou do

Karbiku, teda do do Latinský Ameriky. >> Záměrně je někdo? >> Ne, jediná byla potopená záměrně a po tý

po tý jsem šel. To byla ponorka eh pod vedením nacistickýho kapitána. Pochobitelně omlouvám se, ale neřeknu

ani jméno kapitána, ani číslo ponorky, těch 198 zlata je tam pořád. Jo, ještě nadř pořád to tam je. [frknutí]

>> No a když byl v oblasti Karbiku, tak dostal prostě vlastně deši od admirala Rindra, že Denice, válka je u

konce, vzdejte se Američanům. Jenže on měl za sebou vlečnou ponorku, nákladní ponorku. Ta byla původně vyvinutá jako

odpalovací, plovoucí odpalovací rampa pro raketu v Autw. A teď Američani o tom věděli, jo. Takže plán byl, aby se

dostala s tou mateřskou ponorou k pobřeží Spojených států. Tam ji odpálili na Boston nebo New York. Tak si asi

umíte představit tu paniku, co by to způsobilo mezi americkým obyvatelstvem. No a on odplul z Německa. Byl vědl o tom

jenom kapitán. Všichni si mysleli, že tam je prostě nějaká válečná mašinerie v tom. Bylo to naložený.

198 ton zlata, diamantů a dalších cenností. Bylo to potvrzený vžmerským procesu druhým šéfem říské banky přesně

v tom datu. On říká: "Ano, to se odeslalo do přístavu." No, jenže ten fanatik nechtěl se vzdát a dát to

Američanům, tak to záměrně tu vlečnou ponorku potopil u pobřeží jednoho krebskýho ostrova, ne moc blízko, ne moc

daleko a bylo to do 60 m, což v tý době v roce 40 bylo nedosažitelný pro normální potápě.

No a pak p dny plnou na sever, pak se vynořil a vzdal se. Jenomže agenti Oos dnešní CIA dobře věděli, že on odpul s

tou vlečnou ponarkou zbrem a teď oni nevěděli, že by naložná poklada. Oni si mysleli, že tam je opravdu ta raketa a

teď najednou on se vdal, ale už tu vlečnou ponorku neměl, tak si mysleli, že někde na otevřeným moři ji předal

jinýmu kapitánovi. No tak místo internace třídenní ho opravdu tři neděle mučili až ho umlátili k smrti. On to

neřek. Jo. >> Dokonce já jsem mám eh úmrtní list jeho, tam se píše, že to to bylo proti zákonu

prostě červenýho kříž. Nemohli to přiznat. Dokonce znám jméno toho vyšetřovatele Albertě, co umlátil k

smrti. Tak tam důvod je sebevražda, že se podřezal žýli s klíčkem, z brýlí jako levou rukou, že si potřezal žil na pravý

ruce. Problém je v tom, že on nikdy nenosil, byl pravá, že jo. Takže to je takový, jak říkám, člověk nemusí bejt

Einstein, aby pochopil, že prostě něco tady nesedí. Jo. >> Vy víte, kde ta ponorka je?

>> Vím přesně. E, budete se jí snažit nějak ještě tam se dostat, dostat se k tomu pokladu nebo navést někoho nebo jak to

jako jak s tím naložíte s tou informací? >> No, já jsem měl určitý kontakty mezi jiným historčanem měl kontaktoval s

fantastickou nabídkou. Já jsem nikdy nebyl nějakej moc velkej boháč, jako co jsem viděl, co jsem utratil to svoje 45

letetý výlety a pokusy s fantastickou nabídkou pěti epizod. Vy natočili trailer, ten jsem vám posílal.

Jo, >> ten viděli diváci tady v úvodu vlastně toho podká.

>> Opravdu jako opravdu to udělali jako velý >> dobře. No, jenže pak jsem zjistil, že

vlastně podle nenápadných otázek, >> no a jak je to daleko od třehu a kde je největší město poblíž, jsem pochopil, že

se jim jedná spíš o to, aby zjistili, kde to je. Tak jsem si dalal práci. Opravdu to byla firma, co dělala e v

Hollywoodu pro historičan. Jenže ta firma měla sídlo v Argentině a byla německá. Mhm.

>> Tak jsem říkal, hele, tak synku, nehody se na moře stávaj, oni zjistí, kde to je a pak jo, mám rodinu, tak přesně tak.

Tak jsem od toho >> cuknulě. Tady se ještě nabízí otázka, proč to nevytáhly vlády, vláda

Argentiny, USA, ty přece dneska při dnešních technologiích možností scenu, rentgenových záznamů a tak dále. Já

nevím, nezvyznám se přesně v těch technologiích, které slouží třeba ke skenování mořského dna, ale mohli by to

identifikovat a vylovit. Když jsem to identifikoval já pomocí městních rybářů, to víte, že by to našli. Jenže tady je x

problémů. Je to v hloubce, je to ponorka, co má, já nevím, 700 tun. To není operace, že by to dělal někdo z

veslice. To je to je obrovská akce. Jako peníze by tady si nehrály roli nějaké desítky milionů.

vládní třeba, >> jo, jenže je to v teritoriálních vodách jistýho státu karabskýho a tam už začíná

problém. >> Jediný, co mi překvapilo, že Němci od to dávají ruce, proč nechtěj mít nic

společnýho s váleční. se dneska dá, ono se to dá pochopitu, >> ale jako vlády jsou víceméně, když to

řeknu mírně řečeno specifický, takže tam by byl problém se s nima dohodnout, jo, ale i navíc jako potom by se mohly

vyroit, já nevím, takový ty jako byl fagant právník, co za židovský práva tam můžou být z koncentračních tá byly by

obrovský právní problémy, jo, jako se to stalo disse marin, když vytáhli, já nevím, desítky tun mincí a pak je museli

vrátit Španělsku. Byl by to problém >> a možná i vlastně potvrzení toho, že

vlastně se tyhle věci děly, což taky není žádný. >> Přesně tak. Ano. T by jako my nevíme,

jestli jsou tam zlatý cihly eh s ruským orlem nebo s zákovým křížem. To by pak opravdu problém. To nik

>> vůbec to, že se to vyvezlo, vlastně se vyváželo, pokoušeli se o to vyvez a >> komu a komu to vrátit. Takže kdyby to

bylo technicky velmi složitý vytáhnout to technicky i právně v podstatě a z mohou a i morálně vlastně.

>> Dobře. Eh, pojďme dál. Eh, vy jste samozřejmě pobýval v Jižní Americe, v Čile. Co jste zjistil o útěcích nacistů

vlastně do té Jižní Ameriky? Jak to probíhalo? V jakém měřítku? >> Mhm.

>> A jak tam vlastně se etablovali, jak tam žili? Narazil jste tam na nějaký, je to trošku taková komplexnější otázka, ale

zkus to nějak, já možná budu přeskakovat. narazil a dvakrát to mi utvrdilo v tom jako ruť se od toho pryč

a nepij se do toho. Jako já byl tenkrát blázen, jezdil jsem tam sám, normálně mi to stálo život. Jo, opravdu jako v tom

čele. No, to já jsem želil nějakou dobu dole na jehu, čele, >> to je oblast viareka, pokom, kde jsou ty

nepřístupný lesy blízko argentinský hranice. >> Pustěny, tam není ani signál. No a tam

já blázen jsem hledal ty německý enklávy. Oni tam jsou do dneška, že jo. Ale maj výhradně mezi sebou. jezdí si

promlíkov a chleba zase jenom k Němcům a s některýma Němcema jsem se tam seznámil. Ale

>> uzavřenej systém teda. >> Ano, uzavřenej systém. No, tak jsem si vzal Jeepa s naivní

historkou, že jsem novinář a jel jsem je tam hledat, že jo. No, jako měl jsem dojem, že jsem eh někde ve filmovejch

ateliérech. prostě cesta, tam už nebyl signál prašná, jo, závora a vedle ní stály prostě dva dvě osoby oblečený jako

ve vojenským jako v hnědých uniformách, pušky, takový ty klasický. No a jako co tady chcete? Na mě německy hned žádná

španělština německy. Jo, naštěstí německy trochu vládnu. Tak jsem vyšel s historkou teda, že jako novinárka ne ne.

Jeden byl bodák. Já jsem říkal, tak už jsem se začal loučit, že jo, propích mi kolo. On říkám, máš na to 10 minut, pak

už to nebude kolo. Tak jsem ho vyměnil za 6 a pů minuty. Jo, a jel jsem od tamtaď pryč.

>> Opravdu jako normálně v uniformách >> úplně tvrdo jaký. >> Ne, ne, to nebyl nacistický prostě

jakoby to mělo jako vermach. Prostě hnědý uniformy Vermach teda. Hm. Takže si připadal možná, že tam natáčej film

>> až doša propíchli to kolo. >> Tak to je docela drsná zkušenost. Eh, to znamená, oni byli nebezpečí. Takhle.

jsou hlavně se nepustí nikoho k sobě blízko pomoč. Jak jsem zjistil později, to je komunita, co vlastně oni posílají

tam, vychovávají děti, maj svoje školy, kostely, všecko. Jezdí si pro potraviny zase k Němcům jako do civilizace.

>> Kolik jich tam může bejt dohromady? Řekněme v celýžně American >> je to 80 let. To už jsou rodiny x

potomků. Ale jě jasně. Nebo dobře, dobře. Kolik jich tam mohlo utéct, aby to bylo přesnější za po válce a v

průběhu konce války? Třeba 10 000. 10 >> 000. On to oni to tam už byla enklava silná před válkou totiž. To nebyla

náhoda, že jako utíkali do Brazíle, Argentíny. Bylo to jednak daleko od toho po Evropy.

>> Dal pryč z Evropy, ale hlavně tam měli základnu třeba Juan Peron, prezident argentinskej,

>> zaprvý byl v Dluzích, takže to, že mu platili zlatem, tak mu pomáhali, ale potom

>> on to málokdo ví třeba taky to byla další otázka asi, eh, vlastně Juan Peron byl figurka, jako kdo ovládal Argentínu,

byla Evita Peronová a zase málokdo ví, ty o tom vyšla jedna hezká kniha. Evita Peronová už ještě než si ho vzala jako

prezidenta, už před válkou byla agentkou Německa. >> A přes ní šlo tok všech těch peněz, těch

miliard přes Evitu Perónovou. O to skoreny, co tam za ní jezdíval, byl její milenec, že jo. Takže Juan Peron byl

jako figurka. No a říká se Evita, že jo, lidi milovali ano, v pořádku, že umřela na rakovinu, tak neumřela.

>> Němci jí otrávili a použili to, že měla rakovinu, protože ona zpronevěřila část těch německejch fondům. se spoluze svým

bratrem Domingem a toho Němci zabili několik měsíců později. To je prokázaný. >> Eh, ještě k těm útěkům nebo odchodům,

eh, jakým způsobem se tam teda dostávali? ponorkama, loděma nebo přes třeba

>> dvě dvě hlavní dvě hlavní cesty, takový ty v uvozovkách normální na cesti, co utíkali, takže ty utíkali přes Itálii do

Španělska, dostali falešný pasy s pomocí pak organizace Oděsa a Spine. Ty falešný pasy jim vydával Vatikán.

>> Španlsko bylo neutrální. Vlastně >> tam byl Franco bylo neutrální. >> Itálie severní byla ještě pod vlivem

Mussoliniho do 44. >> I tak prostě to byla cesta. už měly falešný pasy a proč Vatikán? Byla dohoda

zřejmě mezi Vatikánem a Hitlerem, že on nešáhne na církevní majetek jako ve velkým. Proto mu pomáhal. Jo, to byly

opravdu tisíce tisíce lidí, co utíkali s pasem Vatikánu a ty utíkali na normálních lodích obchodních přes a přes

jako prostě s falešnou identitou. To byla taková ta masivní cesta. Tam utíkali přes Rakousko přes Branderskem.

Tu nám to taky bylo ukázaný tu ta cesta, jo? Měli tam svoje agenty prostě. No a potom takový ty top ty nacisti, tak ty

utíkali po Norkama. To bylo bu Německa. No potom hlavně z Norska, e, >> z Norska a z dánskejch přístavů. E,

>> to byl případ i Martina Bormana. >> To byl případ i Martina Bormana. >> Eh, pojďme se ještě k němu vrátit. Víme,

že Martin Borman to byl v podstatě tajemník Hitlerův, >> jeden z nejvyš postavených členů

nacistické strany. >> A dá se říct, že byl Hitler byl výrazně pod jeho vlivem.

>> Ano. >> Že to byl skutečně takovej machovelista, který ovládal to celý okolí Adolfa

Hitlera. Přesto v momentě, když se to začalo lámat, tak nějakým způsobem asi eh došel k závěru, že to neudrží Německo

ty pozice a chtěl teda utéct. On utekl, říkáte, ponorkou. Kam se dostal a v jakým roce to bylo? Kdy utekl?

>> Jako všichni utekli prostě v dubnu v květnu 45. Všichni utekli až takhle pozdě. Do poslední chvíle prostě oni si

to připravovali. Ne, že by věřili ve vítězství, ale čekali na dohodu se spojencema. Tu dohodu prokazatelně

udělal generál Hans Kamler. To byla mytická osoba. Eh, možná budu přeskakovat, já se kompakt dostanu.

>> Eh, teď si dáme, teď si dáme ty pohlaváry, protože mě zajímá, ne, nebo ještě uděláme to jinak. Borman utekl.

Teda. Víme, že ale Himler ten byl chycen. >> No, protože ten se stal nepovedlo. Ten

byl prostě Hitler vyhlásil jako vlastězrácem, protože on chtěl vlastně přiměřit za jeho zádama.

>> Ano. Ano. Ano. To je známá věc, že vlastně >> tak tím pádem on do tý party jako

nezapadl, >> takže ho nevzali s sebou. Přesně tak. >> Nechali ho tam německu. Gering taky byl

chycen vlastně, že jo. >> No, Gering tlučilo. Gering ten o to ani jako nějak nestal, že jo. Ten byl

takovej egoista. ten prost do poslední chvíle >> spér, že jo, Albert Šper byl taky

>> Albert Šperér, jako ten eh vlastně na sobě ministr průmyslu, ten tam zůstal jako todle byly ty vyloženě prominenti,

jako Heinrich Libent, >> Libentrop, ne, to byly to byla to byly nižší, to byla skupina lidí Adolf

Hitler, Evan Vraunová, Martin Borman, pak tam byl Josef Mengele >> jo a potom ta

>> to je pravda, že toho vlastně dopátrali ten nebo dopátranich A to byly lidi, že ano, přesně tak. Izraelci ho chytili.

Kvůli tomu byly vyloučený sese na dva roky, že prot oni vlastně odvezli z cizího státu. Takže Martin Borman utekl

tam s manželkou, třema dětma a sekretářkou Símenců. Eh, ví se pod jakým jménem tam žil. A on byl nemocnej.

>> Zemřel v roce 1958 v Paraguaji. Jo, víste přesně, kde zemřel.

Eh, snažil se ho léčit doktor bis. To byl německý žid, co měl praxi v Asuncionu a zemřel na rakovinou žaludkou

borma přesně 15. února 1959 v Asunciu v době tehdejšího generálního konzula západního Německa v Paragvay pana Werera

Junga. >> Hm. [odkašlání] >> Byl pořben v noci 17. února na hřbitově

Ita poblíž Asunciónu a od tamla červená hlína. A ta lebka pak, která se teda >> schválně jako podvrch teda ne podvrch to

oni chtěli do jako aby mě aby měl likid ukázat, jo? Tak si myslete, že on opravdu umřel.

>> Myslím jako podvrch toho, kde umřel. >> Přesně tak. Ano, to bylo záře. Eh, dobře. To je zajímavá informace. Ještě

mě teda zajímá jedno jméno, který jsme úplně vynechali a to byl doktor Gebles. Ten se skutečně zabil v Berlíně,

zastřelil se a otrávil svoje děti se svjma pěti dětma. No, ministr propagandy, ten hlásil do poslední.

prostě byl fanatik, jo. Takže ten >> ani jako zase utíkali lidi, který měli co dočinění

>> eh vlastně s tou budoucí čtvrtou říší, což byl právě Adolf Hitler a Martin Borman. To byly dvě největší figury, ty

museli utýct, že jo. Jo. >> Takže jsou různý historky, jako že se neměli rádi, měli, neměli. Oni chtěli

převíst atomový program do Argentiny. V roce 1951 americká výzvědná služba potvrdila, že

Argentína je šest měsíců od toho, aby měla funkční atlomovou bombu. K ní se dostanu za chvilku. Asi se na to určitě

zeptáte, jo? To bylo s atomovou bombou. >> Eh, tak a to mě teď zajímá ještě teda ten Hitler samotnej. E, ten teda taky

podle všeho skončil v Argentině. >> Ano, Hitler skončil v Argentině. E, >> jak si vykládáte lepku Hitlera v Moskvě?

Tam vlastně jí podrobili nějakýmu forenzímu, že jo, zkoumání. Zjistili, že Hitlerova, aspoň oficiálně, tak eh

vlastně zase byla to teda lež ze strany Rusů, e, Sovětů. Byla to, byla to lež, byl to podvrh, poněvaž já vám to můžu

říct jako přesně, že eh Hitlerova

lebka, byla to jenom část lebky a část vlastně eh vnitřní sanice a tu oni, ta byla vlastně zbytky toho

těla byly prostě spáleny, hozeny do láby a ta lebka byla v komunistický oblasti eh východně Německa schovaná

až potom, až potom doporučil eh vlastně v prezidentovi eh v prezidentovi Ruska tenkrát Andropov, co byl šéf KGB, aby se

jí zbavil. A ta lebka, ta lebka byla vystavená v roce 2000 v Moskvě při výstavě eh vlastně Agonie Třetí říše

odplata. No a tam byla paní Alia Borkovecová. To byla vlastně kurátorka tý výstavy. Ta tvrdila, že jsou pravý

nicméně antropolog a archeolog americký Nick Bellantony z univerzity v Koncticutu měl už

podezření. Říkal:„Ty kosti jsou moc malý a tenký prostě a dal to do médií. Takže Rusové neměli jenom možnost, než ho

pozvat, aby udělal analýzu. Mělo na to pouhou hodinu, jo, ale prostě eh vlastně on tvrdil, že to nemůže bejt lebka muže,

co údajně zemřel v 56 letech a dostal se vlastně ke stopám krve, kde se údajně vlastně Hitler zastřelil z tý povky. Eh,

z toho vzal vzorky DNA, zkoumali to tři dny a zjistili jednoznačně, že ta lepka patří 40 letetý ženě. nikde nepotřela

chlapovi. Jo, pak se to pak to nějak vyšumělo prostě. Ale ta lepka není Hitlerová. To bylo prokázaný ve

Spojenejch státech. >> Jakj zájem to dneska krýt? Nebylo by to senzační zjištění, kdyby se tohle prostě

oficiálně řeklo světu, zjistili jsme, že Hitler nezemřel v bunkru. >> Nebylo, protože by se lidi otá začali

klovat otázky, proč a jak tam utek. Čili je logický, že jim museli spojenci pamatovat.

>> Už je to 80, už je to 80 let. To mám na mysli, že uplynulo spoustu času. Chápu v 50, 60 letech pak studená válka, ale ten

svět je pryč v podstatě dneska. >> No je a není. Tak by se začali lidi ptát za co, proč se jim do to nabíjit. No

zůstáváme vlastně k tomu, >> že spojenci spolu s Rusama v podstatě obětovali e spoustu milionů lidí jen pro

svoje výhody a poválečnou moc. Jo. Dostávám se k tomu. >> Jak to myslíte tohle konkrétně? To

myslím takovali, >> no, protože bylo už v od roku' jasný, jak dopadne konec války a pod

[odkašlání] v podstatě si rozdělil Evropu. >> Hm. To je pravda. Ano.

Já mohla mohla skončit dřív, jenže neskončila. Jo. >> No a důvod, proč vlastně oni nechali

tydlety nacistický pohaváry utýct, bylo to bylo výměnou za ty technologický vynálezy, co měli. Chtěli to jak

Amerčani, tak Rusové. Eh, ta nejvýznamnější byla atomová bomba. Němci opravdu měli.

První jako použití atomový bomby nebylo v 6. srpna 45 nad Hirošimou a Nagasaki, ale 5. srpna 44 a bylo to v Turingu, kde

ji Němci odzkoušeli. Jden potom šla Deppeše japonského vevyslance z Berlína do Tokia. zkouška proběhla úspěšně a

další, ta byla u Rujány o dva měsíce později. Tam byli dokonce pozvání na tu zkoušku oficiální zástupci Itálie a

Japonska a tu zkoušku z dálky viděl jeden pilot anglického letounu při vylítkovém letu. Němci tu bombu měli.

Američani to moc dobře věděli a ta bomba svržená nebo ty bomby nazývali jí Little Boy, ale ve svých záznamech ji pořád

vedli pod kodovým označení Zentner 76, což bylo označení německý atomový bomby. >> To mi řekněte, že tohle by se podařilo

utajit, eh kdyby >> A teď si vemte >> na Rujáně. Vy já jsem na Rujáně

mimochodem i byl. Eh radioaktivita by tam musela být. Musely by tam bejt stopy, krátery.

>> Dobře. To byla malá zkouška. A to nebyla tmová bomba, jako jí shodili shodili na na japonský jako já nevím přesně kolik,

ale ale prostě jen aby dokázal, že to funguje, jo, že že to, co oni vymysleli, funguje. Levím, jak by se na to dívalo

lidstvo, by zjistili, že ty atomový bomby na Japonsku byly německý a ne americký. Co by tomu řekli? Už by v

životě nemohli věřit žádný vládě, protože jim lhala 80 let. Proto to nikdo nepotvrdí.

>> To je silný. To je silný i pro mě, se přiznám, protože doteďka jsem žil v tom, že skutečně první testy byly byla

Trinity v nevadský poušti v roce 1945. Už to jo americký. Jo, >> americký jo noh No, no, ale ale říká se

i celosvětový. >> Ameriko, kdepak. Jo, >> dobře. [odkašlání]

>> Já vím, že to zásadlo přitažený za vlasy, jo, ale >> to nám řeknou i diváci stoprocě, o tom

jsem přesvědčen. Ale ani se jim nedivme, protože když vlastně já osobně jsem z toho takhle jakoby v šokué

informace, >> tak já tady říkám svůj názor, ne jako to, co jsem vybádal

za 45 let. Já netvrdím, že mám pravdu. Já říkám to, co o čem jsem přesvědčenej, ale každý má na právo na svůj názor.

>> Proto to ani nezpochybňuju, ale zároveň zase já osobně podivný >> jsem ne, jsem jakoby v takovým šoku, že

prostě skutečně je to něco, že v čem člověk vyrůstá, je vychovávaný, o čem se učí mnoho a mnoho desítek let ve školách

a najednou vlastně je konfrontován s těmahle věcma. Nicméně pojďme dál. Pojďme dál. To ještě jestli k tomu

malinko. >> Určitě >> to jsou takový jenom rámcový věci, o čem

jste tady bav. Ne, zas nemám moc času, ale ovšem v detailech právě píšu v tý svojí knížce. Tu jsem dělal v podstatě

30 let a rozhod jsem si ji vydat, jo. Takže tam jsou všecky detaily, jména, e, adresy, data, všechno tam je.

>> Přátelé, samozřejmě o všem, o čem tady hovoříme a ještě budeme hovořit, tak ovšem se můžete dočíst vlastně v tomto

románu, který pan Wolf napsal a který si můžete zakoupit. Eh, odkaz najdete v popisku. Jmenuje se to Nebeské

bratrstvo. Můžete to nějak ještě přiblížit tuhle knížku? >> Můžu je to vlastně prouř tím pácrání 45

letým a v tu knihu jsem napsal ve formě historickýho románu z jedinýho důvodu, že tam je fakt nabitá informacema,

jménama, místama, datama, který sedí. Ale kdybych to tam uváděl jako dokument, tak bych podle vlastně platních regulí

musel dokázat, kde z jakýho čísla jsem to vzal. A když to dám do úství hrdinu, tak je to ta samá informace, tý samý

vlastně hodnoty, ale nemusím nic dokazovat. To byl jedinej důvod, jo, proč jsem to psal jako romant. Ale

všecko to je opravdu sedí to. A to nebeský bratrstvo je název skupiny nebo organizace, která existuje a která má na

starosti vlastně hlídat nebo starat se o potomky Adolfa Hitlera Evy Mravového. >> Tak přátelé, jestli jste nadšenci,

fanoušci do tohoto tématu, neváhejte. A klikněte na odkaz. Knížku si můžete koupit. Dobře. Vy jste zmiňoval Hanze

Kamlera, kde vlastně je to jedna z nejdůležitějších postav konce války. Kdo

to byl a proč byl vlastně pro Američany tak cenný? A on měl zase něco společnýho i s Československem, s Českem, jestli se

pomýlím. Ano. Hanser je spojován jako když se na to podíváte na internetu jako s tím, že on to byl architekt německý

architekt a zotu až na generál zbraní SS. M.